Italská stopa v České Lípě a okolí

Share Button

Italská stopa v České Lípě a okolí

 

I do chladných severních Čech do města Česká Lípa, dnes s necelými 40 tisíci obyvateli, došlápla „italská stopa“. A ne jedna. V tomto místě na řece Ploučnici, s počátky novodobého osídlení asi z 11. století n.l., vyrostlo od 13. st. středověké opevněné město a to severozápadně od vodního hradu Lipý (též Lippay, Lipé, Lipá …), po němž se jmenoval i významný šlechtický rod Pánů z Lipé, z něhož pocházel i nekorunovaný český král Jindřich z Lipé (1275 -1329).

Vodní hrad – později upraven na dvoukřídlý renesanční palác – zámek, byl vystavěn mezi řekou Ploučnice a jejími vedlejšími a slepými rameny, jehož hlavní část byla v roce 1957 nesmyslně odstřelena. V roce 1583 byl nedaleko něj italskými staviteli vystavěn renesanční lovecký zámeček v italském stylu – „Červený dům“ – s krásnými loveckými motivy, fiktivními portréty, psaníčkovými sgrafity a loggií. Renesance a humanismus z Itálie tehdy dorazily také do našeho města. Bylo to jistě i pod vlivem dojmů z poznávací výpravy české šlechty do Itálie v letech 1551-1552, jíž se zúčastnil i Zikmund Berka z Lipé, jehož syn Jetřich Jiří dal tento letohrádek vystavět. Pro tuto část města se ještě v 60. letech 20. století (do definitivního zasypání posledních ramen a kanálů řeky Ploučnice) používal název „Benátky“. Dnes to již ví ale málokdo.

Italští stavitelé také v 2. polovině 19. století stavěli mnohé železniční mosty a tunely na železnicích v okolí České Lípy, z níž vlaky kdysi vyjížděli do 6 různých stran.

Jedním ze směrů kam vedla také železnice jsou východně od města ležící Zákupy (8 km), se zámkem, který od r. 1848 sloužil jako letní sídlo posledního českého krále Ferdinanda V. z habsbursko-lotrinské dynastie.

Na tomto zámku ovšem o 150 let dříve žil krátce – od r. 1697 i poslední z rodu Medici – Gian Gastone de´Medici (1671 – 1737), velkovévoda toskánský, který byl oženěn s Annou Marií Františkou z rodu Sachsen-Lauenburg, Tato vévodkyně toskánská sem na sever Čech, na zámek Zákupy, přenesla i sídlo vévodství s 140 členným dvorem! Toskánští barokní zahradní architekti zde prý navíc v této době založili i vinice, jejichž zbytky (ovšem již bez vinné révy) se zachovaly dodnes – viz Viniční vrch před Zákupami a Vinný vrch na Svojkově.

Zajímavou kapitolou je pak i osobnost evropského významu, kterou byl vnuk posledního císaře „tisícileté“ svaté říše římské (800 – 1806) a českého krále Františka II. a syn Napoleona zvaný Orlík, jemuž byl udělen titul vévoda Zákupský a na kterého ještě za svého života přenesl Napoleon titul krále římského! Je ovšem nutno podotknout, že Orlík (zemřel již ve svých 21 letech na TBC) a v Zákupech nikdy nebyl. Sídlo ovšem pro něj bylo v 1. polovině 19.st. připravováno. Kdyby tedy nezemřel takto mladý… tak mohl na zákupském zámku sídlit král „věčného města“!

Nezanedbatelnou záležitostí je také i sklářství (které se v Evropě šířilo snad z Benátek, mnoho českých sklářů se zde vyučilo) a výroba tzv. „benátských zrcadel“ v okolí České Lípy, na Sloupském panství (10 km severovýchodně od České Lípy) v manufakturách hraběte Františka Kinského, v polovině 18. století – a to zejména v „zrcadlárně“ ve Velenicích u Zákup.

 

V dnešní době se pak Itálie, konkrétně město Caorle na Jadranském pobřeží (nedaleko známějšího Bibione, či východně od Benátek), stalo po r. 1989 místem ozdravných pobytů stovek žáků mnoha českolipských škol i rodičů s dětmi na rodinných dovolených a tak v Itálii byla snad většina obyvatel České Lípy.

Dodnes jsou ve městě 2 specializované cestovní kanceláře (S.B.V. Trading a Caorle Tour) na tuto oblast v Itálii. V posledních letech provozuje rodilý Ital (s českou manželkou) ve městě Zlatnictví, máme zde specializovanou prodejnu italských potravin a delikates a to ani nehovořím o tom, jak právě italská gastronomie (pizzerie, kavárny a cukrárny, středomořské receptury), kultura (hudba, filmy, architektura, malířství, sochařství …), sport a další oblasti pronikly do téměř každé českolipské i české rodiny a staly se nedílnou součástí našich životů. Ale to se týká nejen našeho města, ale i celé České republiky. A to je ovšem již jiná kapitola.