Italština

Statistické informace o italštině – praktický výtah.

Italština a gramatika

Italská gramatika by se dala pojímat mnoha způsoby, od metody probírání jednotlivých gramatických kapitol řazených v různém sledu vždy dle tipu jazykové učebnice až po metody originální – vždy však vycházející z pravdivého a správného základu o italské gramatice (v rámci 99% pravdivosti platící pro italštinu a její uznání v dané „regulérní podobě“) – které svým obsahem nemusí být nikde naznačeny, naopak vznikají spontánně vždy jako reakce na danou situaci, kde je nutno italskou gramatiku, nebo jazykovou disciplínu či obor popsat.

Obchodní italština a obchodní jazyk – Gustav Vigato, výuka českých mluvčích obchodní italštině, rychlý kontakt: +420 608 666 582

Obecně se dá gramatika italštiny dělit např. dle slovních druhů – jak tomu činní i známá Normativní mluvnice současné italštiny (od autorky prof. Sylvy Hamplové), nebo dle gramatických oddílů pojednávajících v trošku jiném řádu – leč méně přehledném – nebo-li globálně nahlédnutém, ale pro začátečníka, přistupujícího ke gramatice italštiny jako k prvku novému, jako jediný možný způsob jak si některé okolnosti gramatiky italštiny osvojit.

Italština a jiné románské jazyky

Italština je s dalšími románskými jazyky dosti podobná – záleží na tipu jazyka a jeho formě (psaná forma, mluvená forma) – zde také důležitost faktu srovnává-li jazyk úplný laik (tedy nemluvčí) či nějakým způsobem více či méně pokročilý mluvčí. V psané formě je italština nejvíce podobná francoužštině, albánštině (i když albánština nepatří mezi jazyky románské! – viz. bod č. 4 od tohoto bodu) a španělštině. Podobnost italštiny s latinou je na pomezí mezi 80 – 90 % (vyjádřeno průměrem internetově dostupných statistik a praxí v italštině). Srovnání italštiny s jinými románskými jazyky je tedy na místě z důvodu vysoké podobnosti díky stejnému latinskému základu, jehož projev je evidentní ve všech jazycích jak z hlediska syntaktického, lexikálního; slovesného atd.

Dalším velmi otřelým návrhem srovnáním by mohla být věta: „italština je si se španělštinou velmi podobná“… ale zkuste mluvit španělsky s „pouhou“ znalostí italštiny – nepovede se vám to příliš dobře. I mnoho Italů o sobě tvrdí, že španělsky mluví, ale osobně jsem jich znal jen velmi málo, kteří toto mohli prokázat.

Italština a latinský základ

Latinský základ pro italštinu známým faktem. Italština byla ovlivněna latinou ve všech bodech svého vývoje a podobnost italštiny s latinou je procentuálně vyjádřeno nejvyšší mezi všemi románskými jazyky. Původní latina zvána „lingua volgare“ dala základ pro toskánskou derivaci italštiny, která uváděna jako základem moderní a sjednocené italštiny.

Zde ale ještě jedna malá odlišnost, jelikož moderní, nebo také tzv. jednotná italština vznikla teprve v nedávné době. Tu italštinu, kterou známe dnes, tu samou, která je až na nějaké malé výjimky také prezentována v jazykových učebnicích, tu samou, která je využívána většinou celostátních sdělovacích prostředků (mimo: lokální televizní sítě a rádia), ta samá italština je ve skutečnosti nejnovějším hybridem italské konzumní společnosti posledních 20 – 30 let.

Nejčistší italština – tedy ta prosazovaná v některých „oficiálních kruzích“ je opět pouze tou nejčistší v rámci těchto kruhů. Italské dialekty a italština dialektálně lokálně ovlivněná je stále živá a existující, i když „oficiální nomenklaturou“ nezvýrazňovaná je v poctivém slova smyslu dalším plnohodnotným světem pro sebe samého a mimo prostupnost sdělovacích medií do těchto prostředí – tam kde se prostupnost nechá prostupností býti – do sebe nechá jen málo zasahovat (viz. např. Neapol a další dialektálně silné regiony).

Italština a angličtina

Namítalo by se: tato otázka může býti položena a tedy odpověď na ní rozprostřena dvoum různým kandidátům: Čech vs. Ital. Otázku pro Itala načrtneme v dalším z příspěvků a budeme se věnovat otázce italštiny a angličtiny a jak bývá kladena. Nejčastějším typem dotazu na italštinu a angličtinu je nesen zase v rovině srovnání: „je italština s angličtinou podobná?“, ještě snad lépe: „je italština těžší, než angličtina?“, nebo „je tomu obráceně?„.

Italština je jiný druh jazyka, jako jazyk románský nese jak řečeno, latinskou strukturu a latinský základ. Z frazeologického a idiomatického hlediska je angličtina náročnější na vnímání českým jazykovým myšlením: tolik známé a problematické idiomy angličtiny není třeba zdůrazňovat. Angličtina je tedy ze strukturálního hlediska lehčí, což naopak dělá italštinu složitější a ne o mnoho, i když mnoho Čechů tvrdí – minimálně těch, kteří gramatický obsah italštiny nezvládly v celé úrovni – že italština je jednodušší.

Ano, italština je jednodušší, ale trošku jinak, naopak „zase jinak“ je italština složitější: italština má poměrně složitou lexikální a gramatickou strukturu, vždyť jen množství slovesných i spojovacích časů ohromí, šokuje každého českého dotazujícího se tohoto založení. Ano, zvládnout italský konjunktiv, či osobní nepřízvučná zájmena je oříškem k nemalému procvičování pro každého začátečníka i pokročilého. V italštině dochází také o ohýbání slovních druhů podstatných a přídavných jmen, zájmen. V italštině skloňujeme a časujeme všechna slovesa a tak by se dalo pokračovat.

Jak tedy otázku shrnout? Možná by se namítla tak jednoduchá odpověď, jak jednoduchá byla otázka. V anličtině se v začátcích dokáži dorozmět jedním slovem, v italštině třemi, ale když studující doslova vydře „italský základ“ – který je náročný dosti, je na nejlepší cestě si italštinu pokořit.

Italština a albánština

Italština a albánština: kdo albánštinu v životě neslyšel a hovoří alespoň průměrně italsky, takový člověk když Albánii navštíví, ihned pochopí o čem je řeč. Důvody jsou nejenom jazykové, ale také politické, hospodářské, geografické a třeba i technologické.

K důvodům jazykových bych jen uvedl, že Albánci mluví italštinou velmi dobře. Jejich počet je až šokující! Albánština jako jazyk indoevropský v sobě však dosti lexikálních důkazů historické a geografické blízkosti obou národů. Dnes je situace ale ještě trošku jiná. Možnost navštívit Itálii v poslední dekádě politických změn a naopak možnost navštívit Albánii Italy, společně s rozvojem technologií a konkrétně satelitního vysílání, k jehož rozmachu došlo již během let 80tých si troufám říci, že je Albánie italskou jazykovou velmocí. Z mladých lidí vám jen málo, kdo poví, že italsky nemluví. V Tiraně ale i v dalších městech je to číslo opravdu dech vyrážející. Ne všichni ovládají albánštinu na gramaticky skvělé úrovni – srovnávám i psanou úroveň, jako možnost vidět i současnou elektronickou korespondenci Albánských krajanů – ale situace není o mnoho odlišná jako když se například člověk nachází ve švýcarském Luganu, kde všichni mluví italsky.

Celkové číslo italských mluvčí osobně odhaduji (a to zde není rozebírán počet původních italských emigrantů ve všech Amerikách a mluvčí původních i nepůvodních v dalších státech Evropy) počet mluvčích italštiny na 120 000 000. Myslím, že by měl být opraven i statistický údaj ve Wikipedii, ta přeci také zmiňuje všechny mluvčí anličtiny (i ty indické, i ty neamerické…).

Italština a Praha

Italština se v Praze stala velmi populární. Není nutno se soustředit jen na posledních 20 let historie. Italská kultura a archiektonicko-historické okolnosti jsou známé již mnoho staletí. V současné době italštinu ovládá dosti Pražanů z důvodu expanze italských firem a vzniku nových společností v ČR a v Praze v posledních letech.

Na celém území jsou jich tisíce a italské firmy v 90tých letech přesídlily právě nejvíce do Prahy, kde začaly prostřednictvím českých obchodních společností, nebo jejich mutací investovat především do nemovitostí.

Italští zaměstnavatelé – až na nějaké světlé výjimky – se česky většinou ani nenaučili a italština se tak stala nutností pro práci v některé společnosti s italskou částečnou či plnou účastí. Muži i ženy převážně v sektoru středního managementu, ale také architekti, právníci, správci ti všichni dnes svižně komunikují italsky.

Dáno tímto, vznikla také potřeba jazykových služeb spojených s italštinou a pochopitelně i rozvoj – mimo praktickou – také oborné italštiny, které se v překladech právě využívá. O tom ale již v tématu o překladech, nebo překladtelích italštiny v posledním odstavci tohoto příspěvku.

Italština a Česko

Jak již stručně naznačeno v předchozím odstavci, italština má svou neměnnou popularitu, ta není dána ani tak ekonomicko-politickými faktory, jako spíše předurčena důvody mnohem prozaičtějšími – libozvučnost italštiny a její oblíbenost prakticky v celém světě. Ať se angličtina stala a nyní stávají i další jazyky těmi světově nejdůležitějšími, italština má a bude mít své nesporné místo. Vždyť popularita Itálie – a nyní i vzrostlá ekonomická síla českých obyvatel – rozšířila pro české lidi pole působnosti v Itálii (jak to soukromé, tak to podnikatelské) do úrovně, kdy se do Itálie lidé jezdí současně bavit i pracovat. Itálie a její kultura má své neměnné a nenapodobitelné charisma – od jazyka až po kulturu ve všech jejích podobách.