Proč se nestat soudním tlumočníkem…

Posted by Autorka: Silvia Manfredi di puttana maledetta Čičolína- překladatelka z italštiny

22 října, 2019

A POVÍDÁNÍ O MANAGEMENTU

(aktualizováno v lednu 2021)

Pravdou je, že v tomto příspěvku, půjdu tak trošku proti sám sobě, resp. proti trendu, koučovat občas lidi anebo v nich myšlenky na překladatelskou činnost nějak vyvolávat. Nějak z toho zkrátka dělat mokrý sen…

Jako člověk z oboru, mám za sebou cca 9 let tvrdé práce projektového managera ve vlastní firmě a asi tak 7 let překladatelské a lektorské činnosti. Nadále také praxi obchodníka na pomezí Čech a Itálie, a do té doby převážně vlastně také bohatou obchodní praxi: prodej vysavačů, prodej a dovoz obuvi z Itálie (zejména té dámské) a pak další produkty, o kterých zde raději pomlčím 😀 neboť se jedná o produkty velice vtipné, avšak já chci tento článek směřovat spíše vážným směrem.

No, zkrátka cca 16-17 let v jazykovém podnikání a na krku desítky soudních tlumočníků, se kterými denně komunikuji a zadávám jim práci.

NEJPRVE POPÍŠU PRÁCI MANAGERA V PŘEKLADATELSKÉ AGENTUŘE

Práce projektového managera ve vlastní firmě, obnáší pracovat cca 365 dní v roce, 7 dní v týdnu. Zkrátka být v takové formě a kondici, aby člověk mohl být k dispozici pořád ale zároveň se neztrhal. Ano, jsou dny, kdy se strhám, a rozprostírají se napříč podzimními měsíci až do Vánoc, kdy práce v on-line podnikání, je zkrátka více. Zbytek roku, pak jen nárazově a ostatní dny, se snažím práci dělat tak, abych se nedostával do stresu, což kdyby bylo naopak a do stressu bych se dostával nějak moc, tak to s sebou může nést nejen chyby, ale zkrátka vše, co přehnaný stres dokáže přinést.

V práci používám telefon, E-mail – s klienty, a téže s tlumočníky. Občas posílám jednoslovné smsky a činím velmi rychlé rázné rozhovory. Nejraději mám takové tlumočníky, kteří zkrátka chápou oč běží a dokáží rychle reagovat.

CO POTŘEBUJE SOUDNÍ ZNALEC / TLUMOČNÍK

Z mého pohledu, usilovat v dnešní době o soudní razítko a nemít jazykové vzdělání VŠ, je prostě utopie. Většina absolventů VŠ jazykových oborů, samozřejmě jazyk už nikdy v životě nedělá anebo ho dělají a s různou kvalitou. Ze školy vylezou i ti, co ten jazyk vlastně aktivně vůbec neovládají. Ti co jej ovládají, nebo ti co ambici tlumočníkem býti, mají obrovský náskok: MAJÍ TEN PAPÍR NA JAZYK… Mgr., Bc., PhD., ale chtít je dohnat za každou cenu, vás může stát nervy, zdraví ale především mnoho času pro nic…

Utopie je tím více, čím jste starší a čím máte více starostí (rodina, děti, práce…), zkrátka dodělávat VŠ nemusí být snadné a to nejen z hlediska jazykových znalostí, ale právě z důvodů výše řečených, které vás prostě nenechají být v klidu studovat.

Co se týká tedy tak nějak kariéry překladatelky, je mnohem snažší, stát se překladatelkou „bez razítka„, což vůbec nemusí být v rozporu s vědomostmi a praxí daného / dotyčné. Zkrátka může to být tlumočnice – překladatelka s vysokou odbornou znalostí a praxí ale razítko vůbec nemusí mít.

CO PAK TO RAZÍTKO VŠE PŘINÁŠÍ:

především odpovědnost za své překlady
nějakou responzivitu vůči soudům a orgánů činným v trestní řízení (tam nejčastěji tlumočníka volají ti, kteří jej tlumočníkem učinili a tlumočníci si pak stěžují, že se stali nástrojem státu, který je špatně platí)

PODMÍNKY NĚJAKÝ TEN ROK NAZPĚT

Vůbec tak drsné nebyly, ale nastavily se podmínky nové a je třeba je splnit. Ti, kdo získali razítko před léty, skutečně měli trošku štěstí. Nicméně, mohu opět podpořit lidi – překladatele bez razítka a to letitou zkušeností s pěknou řádkou vykuků, kteří zkrátka to razidlo fakt roky měli, ale neuměli zkrátka nic. Překlady od nich byly špatné, spackané, odfláknuté… a mohl bych jmenovat, ale to bych už naplňoval trestný čin pomluvy a to nechci a nebudu dělat.

CO JE NÁPLNÍ SOUDNÍHO TLUMOČNÍKA – DENNÍM CHLEBEM

Denním chlebem, je překlad listin a smluv. To je to, co úřady a jejich občané žádají nejčastěji. Tlumočník překládá listinu, text, dokument tak, aby odpovídal překlad originálu. Pak na něj může dát soudní razítko.

Ty holky a ti kluci, co to pro mě dělají, už vědí o čem mluvím. Je to každodenní buzerace, přesné pokyny a vysoká odpovědnost. Nikdo přeci nechce být soudním tlumočníkem a odevzdat takovou práci, která bude předmětem reklamace.

Za těch pár let se mi naštěstí těchto holek a kluků, co dělají svou práci obstojně, pár našel, ale občas se najdou doslova průseráři, co spletou datum na listině, uklepnou se. Těch situací přibývá s rostoucím stresem, a správný manager, by měl tyto rozpoznat především hlavně u sebe, ale hlavně pak také u těchto překladatelů a včas vyhodnotit situaci, kdy daný překladatel má práce již nadmíru a bylo by rizikové jej zásobovat další. Takové situace můžou a často nastávají:

když není tlumočník v optimální kondici.
Nemůže se vlivem nějakých vnějších okolností plně soustředit na práci.

Takové situace však již jednou na vrub managera, ale jsou čistě soukromou záležitostí tlumočníkovou.

Za těch pár let, co překlady nabízím ve velkém, jsme se dostal k projektům, jejichž náplní bylo splnit normu např. 500 normovaných stran do týdne nebo podobný ekvivalent. V ten moment nastává dělení práce odpovídající měrou mezi více tlumočníků a případné stanovení vedoucího projektu, kterým se v daný moment může stát právě sám tlumočník.

Může to být ten nejzkušenější a ten udá také takt, tj. určí slovní zásobu, které se budou daní další tlumočníci držet a udrží tak terminologickou jednotnost textu. Práce tlumočníka je v takový moment nenahraditelná pro daný projekt a jsou situace, kdy tlumočník přeloží i 30 stran denně. Prakticky nespí, jí málo a doufá, že mu to peklo rychle uteče.

ZKRÁTKA A ZKRÁTKA

Práce tlumočníka je náročná. Obstojí jen opravdoví profesionálové a svým způsobem milovníci daného jazyka. Samozřejmě, pro denní překlad rodných listů, nemusí být slovní zásoba ani tak rozvitá a zažil jsem i takové, kteří sečtělí nebyli a učili se až za chodu.

Jsem ale toho názoru, že jsou zkrátka obory, které si vyžadují opravdu hezký jazyk, tj. schopnost psát v cizím jazyce skoro jako rodilý Ital, Brit, Němec apod., anebo klidně ještě o něco lépe…