5. Derivace: Derivace je proces tvorby nových slov pomocí přidání derivančních přípon nebo změnou kořene. V italštině existuje mnoho derivančních přípon, které mohou měnit slovo nebo mu přidávat nový význam. Například:
   • bambino (dítě) + -ino (zdrobnělina) = bimbo (chlapec)
   • casa (dům) + -iere (osoba) = casiere (domovník)
6. Kompozice: Kompozice je proces tvorby nových slov spojením dvou nebo více samostatných slov. V italštině se toho často využívá, a to jak při tvorbě podstatných jmen, tak i při tvorbě sloves nebo přídavných jmen. Například:
   • giardino (zahrada) + zoologico (zoologická zahrada) = giardino zoologico (zoo)
   • pianta (rostlina) + acqua (voda) = pianta d’acqua (vodní rostlina)
7. Nepravidelnosti: Stejně jako v mnoha jiných jazycích, italština má také nepravidelné tvary slov, které se musí naučit zvlášť. Tyto nepravidelnosti se objevují v různých slovních druzích, včetně sloves, podstatných jmen a přídavných jmen. Například:
   • essere (být) -> sono (já jsem), sei (ty jsi), è (on/ona je)
   • andare (jít) -> vado (jdu), vai (jdeš), va (jde)

Je důležité mít na paměti, že italská morfologie má mnoho výjimek a nepravidelností. Proto je důležité se seznámit s pravidly tvorby slov a věnovat pozornost výjimečným tvarům a významovým posunům.

Správné porozumění morfologie italských slov je klíčové pro správnou výslovnost, tvorbu vět a porozumění italskému jazyku jako celku.