Vítejte ve světě, kde se pravda překládá rovnou do dvou jazyků a kde každé ehm, bohužel, i pane předsedo, námitka! musí znít stejně důrazně i v italštině – tedy: obiezione, Vostro Onore! Tohle není soudní síň, to je jazykové koloseum, a uprostřed arény stojí… tlumočník.

Říká se jim různé věci: „soudní tlumočníci“, „certifikovaní jazykoví svědci“, nebo podle jednoho kolegy z Neapole jen „quelli che non possono sbagliare neanche un congiuntivo“ – ti, co nesmějí zkazit ani jedno konjunktivní sloveso. My jim říkáme Komora soudních interpretátorů. Neoficiální spolek, který vzniká spontánně kdekoliv, kde se sejdou dva jazyky, jeden soudce a několik výpisů z rejstříku trestů.

Tlumočník je jediný člověk v soudní síni, který nesmí mít názor, ale musí přesně vědět, co si kdo myslí. Je to také jediný účastník řízení, který si pod výrazem dostavte se včas představuje příjezd s dvacetiminutovou rezervou, termoskou kávy a dizionario giuridico pod paží.

„Non capisco un’acca,“ praví obžalovaný. Tlumočník ví, že nemá nic společného s písmenem H, ale že ten pán vůbec netuší, co se děje. A překládá s noblesou: „Obžalovaný nerozumí ani slovu.“ V duchu však slyší: Mamma mia, to bude zase den.

A když přijde ta chvíle – soudce vysloví větu, která má šedesát slov, tři vedlejší věty a jednu poznámku o procesní námitce – tlumočník se nadechne, v očích mu probleskne andiamo! a pustí se do akce.

Jejich heslo?
„Tradurre è resistere.“
Překládat znamená vytrvat.
Přežít.
A přečkat přestávku na kávu, která nikdy nepřijde.