Včera mě jeden student na hodině požádal, abych mu načrtnul přehled ze kterého vyplynou některé eventuality používání zájmen ve 3. a 4. pádě v italském jazyce. O stručný přehled jsem se opět, v daném pojetí, pokusil zde:

• je-li sloveso v min. čase složeném – elize (apostrof + krácení slova), příklad: dal jsem mu to – gliel´ho dato;
• stojí-li 3. a 4. pád v jedné větě – nutno přizpůsobit tvar prvního (vi + lo = ve lo, ti + lo = te lo), příklad – dám vám ho – ve lo do;
• u záporného tykání v imperativu (možné dva slovosledy), příklad: nedělej to – 1) non farlo, 2) non lo Fare;
• zájmeno 3. pád + zájmenná částice „ne“ – dochází ke spojení pomocí samohlásky „e“, příklad: jsem mu za to/ně vděčen – gliene sono lieto;
• „loro“ jako náhrada za „gli“ pro množné číslo, pozn: musí však stát za slovesem!, příklad: píše jim – scrive loro.