Italština, podobně jako čeština, používá stupňování přídavných jmen (gradi dell’aggettivo), aby vyjádřila míru vlastnosti. Mluvčí tak může rozlišit, zda je něco pouze „velké“, „větší“ nebo „největší“. Přídavná jména lze stupňovat pravidelně i nepravidelně a znalost obou způsobů je klíčová pro správné vyjadřování.

Pravidelné stupňování

Základním způsobem je přidání příslovce před přídavné jméno:

• comparativo di maggioranza (více): più bello = hezčí
• comparativo di minoranza (méně): meno interessante = méně zajímavý
• comparativo di uguaglianza (stejný): così alto come = stejně vysoký jako

Superlativ pak vyjadřuje nejvyšší stupeň vlastnosti:

• superlativo relativo: il più veloce = nejrychlejší
• superlativo assoluto: přidáním přípony -issimo: bellissimo = nádherný

Nepravidelné stupňování

Některá přídavná jména mají vlastní nepravidelné tvary, které je nutné se naučit zpaměti. Patří mezi ně zejména:

• buono → migliore (lepší), ottimo (nejlepší)
• cattivo → peggiore (horší), pessimo (nejhorší)
• grande → maggiore (větší), massimo (největší)
• piccolo → minore (menší), minimo (nejmenší)

Tyto tvary se používají v běžném mluveném i psaném jazyce a jejich znalost je nezbytná, protože příslovcové vyjádření (più buono) by v mnoha kontextech znělo nepřirozeně.

Shrnutí

Pravidelné stupňování v italštině je jednoduché a spoléhá na příslovce più, meno nebo così…come. U často používaných přídavných jmen se ale setkáme s nepravidelnými tvary, které si uchovávají svůj vlastní systém. Právě zvládnutí rozdílu mezi pravidelným a nepravidelným stupňováním posouvá studenta italštiny blíže k přirozenému vyjadřování.