Souslednost časů v indikativu v souvětí s minulým časem

Share Button

Souslednost časů v indikativu v souvětí s minulým časem (jakymkoliv) ci podminovacim zpusobem (slozenym i jednoduchym) ve větě hlavní:

1.Imperfektum – pri soucasnosti obou deju

2. Predminuleho casu – pri predcasnosti deje vedlejsi vety pred dejem vety hlavni

3. Podminovaci zpusob (slozeny, mene pak jednoduchy) – pri naslednosti deje vedlejsi vety po deji vety hlavni

(Diceva, disse, direbbe, avrebbe detto, che avrebbe studiato, studierebbe molto.)


Avsak:

1. pritomny cas se klade ve vedlejsi vete misto casu minuleho pokud tato veta vyjadruje:

– vseobecnou pravdu (Disse che Roma ha più di due milioni di abbitanti.)

– dej nebo stav, ktery dosud trva (Mi racontò che ha molti nemici.)

2. budouci cas se klade ve vedlejsi vete misto podminovaciho zpusobu, ma –li dej teprve nastat:

(Mi fece sapere che non verrà stasera.)

3. jestli – ze je v hlavni vete cas pritomny, uziva se ve vedlejsi vete:

– misto budouciho casu podminovaci zpusob jednoduchy, jde – li o dej podmineny (Dice che volentieri leggerebbe quel libro.)

– po spojkach come se, quasi konjunktiv imperfekta, kdyz jde o dej soucasny s dejem vety hlavni (Le strade sono buie come se perduasse l’oscuramento del tempo di querra. La vita è piena di una folla innumerevole quasi la città avesse un milione di abitanti.)

ROZDĚLOVNÍK DŮLEŽITÝCH TÉMAT: 

Comments

No comments yet.

Leave a comment