Italské občanství jsem získal tím, že jsem se narodil. To ale úřady původně popíraly. Cesta k reálnému držení italského pasportu, mě trvala dlouhých 40 let. I přesto, že dle italských zákonů, jsem byl odjakživa italem, ne všechny úřady se na tuto skutečnost dívali takto jednožnačně. Cca ve 25 letech, jsem zažádal skrze italského právníka o italské občanství. Prostřednictvím určení otcovství, to může učinit nebo mohl učinit každý občan. Nicméně, tuto skutečnost na konci 90.let z nějakého důvodu italské zastupitelství opomíjelo. Zřejmě příliš komplikovanou žádost, nebo snad navedení úřadu na špatnou myšlenku, způsobil původně dle mého názoru, přímo italský právník. Tato žádost mi byla zamítnuta. Pak následovalo dlouhé období a uplynulo skoro 20 let, kdy jsem nejprve prvních roky na tuto událost vzpomínal s lítostí, nicméně, poté – po vstupu České republiky do Evropské unie, otevření volného trhu a vzniku dalších změn v cestování, a vlastně pojímání hodnoty toho, co je to cestovat do Itálie a ciziny, obecně – jsem jaksi na to, že nemám občanství, přestal nějak negativně vzpomínat. Má italština byla dobrá a prodělal jsem již slušnou kariéru obchodní a také kariéru lektora italštiny a roky běžely… Nicméně, někdy v roce 2016, jsem jen tak ze zvědavosti, vznesl dotaz na italské zatupitelství, kde mi bylo řečeno, že italským občanem je každý občan, který se narodil jednomu nebo oběma italským rodičům – což já jsem byl, a že stačí toto doložit rodným listem. Notoricky známý zaměstnanec italsko-čeksého úřadu, pan Z., co deklaroval, to také bylo dodrženo. Po vyplnění žádosti, a zaslání dokladů na zastupitelství – po celkovém čekání asi 3 týdny, jsem si jel do Prahy pro italský pas. Italský pas, stál asi 2000 Kč a italská občanka asi 500 Kč. Italskou občanku, jsem nežádal. Vlastnictví italského pasu, mi přišlo univerzálnější. O tom, jaké výhody či nevýhody, to může nést – být „dvojí občan“, si pak můžeme popovídat někdy příště.

---

Nyní naváži informacemi z trošku jiného soudku (příběh o italském občanství byl jen příběhem ze života a u nás, v našich podmínkách spíše raritní záležitost). Mnohem více pravděpodobné je, že bude mít český občan nárok na německé občanství. Tam je situace taková, že tento nárok, by odhadem splňovalo, asi 200.000 osob v České republice – neoficiální prohlášení právníka v Brně, který se zařizováním podkladů pro získání německého občasntví zabývá. Pokud žádáte informace – jak získat německé občanství, neváhejte mě kontaktovat ZDE.