Italská morfologie se zabývá studiem tvarování slov a jejich vnitřní struktury. Základními morfologickými jednotkami v italštině jsou kořeny, předpony, přípony a koncovky. Zde je stručný přehled morfologie italských slov:

1. Kořen (radice): Kořen slova je nejzákladnější částí slova, která nese jeho významové jádro. Kořeny v italštině jsou často spojeny s konkrétními významy. Například:
   • Am- (láska) – kořen slova „amore“ (láska)
   • Par- (mluvit) – kořen slova „parlare“ (mluvit)
2. Předpona: Předpona je morfologická jednotka připojená na začátek slova, která modifikuje jeho význam. Předpony v italštině mohou být například negační (např. „in-“ znamenající „ne-„) nebo modifikující (např. „super-“ znamenající „nad-„). Například:
   • In- (ne-) + felice (šťastný) = infelice (nešťastný)
   • Super- (nad-) + visione (vize) = supervisione (nadzor)
3. Přípona: Přípona je morfologická jednotka připojená na konec slova, která může ovlivnit jeho gramatické či významové vlastnosti. Přípony v italštině mohou indikovat rod, číslo, pád nebo jiné gramatické kategorie. Například:
   • -o (mužský jednotné číslo) + gatto (kočka) = gatto (kočka)
   • -i (mužský množné číslo) + gatto (kočka) = gatti (kočky)
4. Koncovka: Koncovka je morfologická jednotka připojená k základnímu tvaru slova, která ovlivňuje jeho gramatické či významové vlastnosti. Koncovky v italštině mohou indikovat rod, číslo, pád a další gramatické kategorie. Například:
   • mangi- (jíst) + -amo (my) = mangiamo (jíme)
   • parl- (mluvit) + -o (já) = parlo (mluvím)
5. V italštině existuje také bohatá skloňovací soustava pro podstatná jména, zájmena a přídavná jména. Tvarování slov ve větě se řídí pravidly gramatického rodu, čísla, pádu a dalších gramatických kategorií.Morfologie italských slov je důležitá pro správnou gramatickou strukturu věty a porozumění významu slov. Studium italské morfologie je klíčové pro rozvoj jazykových dovedností a schopností se vyjadřovat v italštině.