Psal se rok 2009 a ano, jet o děsivé – je to celých téměř 14 let. Tenkrát mě telefonicky či E-mailem kontaktovala sestava Národního muzea, oddělení zámeckých knihoven a pro mě se jednalo o jednoho z nejvíce prestižního poptávajícího, co se intelektuální a kulturní úrovně týká. Jednalo se tedy o poptávající mikro skupinu již dospělých knihovníků, a historiků z přízemí té oné kultotní budovy na vrcholu Václavského náměstí. Ostatně, jak by asi vypadali nedospělí knihovníci a historici? 😀 Zkrátka měl jsem na mysli starší lidi a dokonce o generaci starší lidi, co jsou stáními zaměstnanci a pracují v Národním muzeu.

Jak dlouho studenti chodit vydrží

Výuka trvala někdy pravidelně, někdy nepravidelně, skrze 2 kalendářní roky a celkově se jí účastnili 3 osoby. Jednalo se, jak již výše řečeno anebo minimálně naznačeno, o správce a kurátory knihoven ze zámeckých sbírek. Jména asi přesněji nebudu zatím uvádět, ale mohu říci, že větší část těch lidí je ještě na světě a mezi živými – zaplaťpánbůh.

Doktor (PhDr.), který ke mě na kurz chodil, byl jedním ze špičkových odborníků na oblast historických knih a měl svoji specifickou oblast bádání, kterou bezezbytku naplňoval. Práce s těmito dospělými studenty, byla prací od samých základů italštiny, kdy jsme museli vzít italštinu úplně od základu a začít úplně prvními, ne-li nultými lekcemi různých učebnic a gramatických poznatků.

Museli jsme vysvětlit, jak funguje italská výslovnost a úplně základní větné členy, jako člen určitý, neurčitý. Ženský a mužský rod, základní podstatná jména a slovesa a ta jsme museli spojovat do základních vět nejprve v přítomném a posléze i jednoduchém složeném čase (passato prossimo).

Jak jsme kreslili mapu

Po nějakém čase snažení, se z těchto 3 studentů stali studenti, už jen v počtu 1 – vytrval výše popsaný pan doktor historie a na lekce chodil více, jak rok. Jednou jsme se domluvili, že tento „student“ dorazí na lekci s nějakým plakátem či velkou čtvrtkou a zakreslíme na ni mapu základní italské gramatiky. To se také stalo ale pan doktor se dostavil dokonce se starou školní zeměpisnou mapou a „mapu“ základní italské gramatiky jsme vytvořili společně na zadní stranu této více, jak 2 metry široké zeměpisné pomůcky.

Výslkem byla 2 m² veliká mapa popsaná fixy různých barev a vykreslená v ní gramatická mapa do přibližně 12. – 15. lekce. Tato mapa měla navíc propojené souvislosti mezi gramatickými jevy spojnicemi se šipkami (přímky apod.).