Jsem dva. Přítelkyně se italsky již učila na italském institutu, ale zapomněla úplně všechno. Já jsem se učil sám, ale umím jen pár frází. Oba pracujeme v hotelu, i když každý na jiné pozici, tak bych se  možná zaměřil na tuto oblast, popřípadě na restauraci. Oba jsme se učili španělsky, snad i umíme. Tak mám trochu strach, že se nám to bude plést dohromady. Bydlíme v Braníku, to jen pro orientaci.

Slovníček z dnešní lekce: 

• jsme dva – siamo in due
• mám  úplně vymleto – non ricordo niente
• pracujeme v hotelu – lavoriamo in un albergo
• vsupné na swingers – un ingresso alla swingers party

Reflexe učitele italštiny: Osobně si myslím, že učit se italsky kvůli tomu, že tam jezdím na dovolenou je totální kravina a vono se to brzy uvidí, resp. neuvidí – učitel italštiny se s vámi potká na 5-6 lekcích a pak už vás nevidí. To máte jako s milenkou, anebo prostě kurtizánou – za kurtizánou můžete jezdit jako trotl sto kilometrů 3 x týdně, ale jednou vás to vyčerpá (ale jako fakt: za kurtizánama se jezdí totiž až po čtyřicítce 😀 a to už nedáte cesty jako mladíček). Prostě tam jezdíte jako ten trotl, ale něco jiného je, když za ní jedete a spojíte cestu s dalším povinnostmi, výzvami – tj. máte cestu pracovní – jedete za manželkou / partnerkou, co s ní rozvíjíte vážný vztah / dcerou / za kamarádem – no a v mezičase si odskočíte…

A tak je to i s italštinou. Nejlepší je dělat v Itálii business, anebo tam být pracovně – vozit si tam české turistiky na zážitkové pobyty 😀 pak se vám studium vyplatí / musí být jasný cíl, ne rozmar – ale pokud vám rozmar platí rodiče, tak proč ne. Důsledky svých špatných ekonomických rozhodnutí zakusíte vy či oni anebo všichni až o několik let později.