Pokud zpracováváte italskou učebnici, doplňovací gramatiku, doporučuji zmáknout za 2-4 týdny. Vzpomínám si, že v případě učebnice, známé Murphyho gramatiky – angličtina, jsem udělal půlku za 4 dny. A pak znovu a znovu. Italské učebnice se dají celé pokreslit a počmárat, vzniká tak autentická graficko-písemná příručka. A to je teprve poté „náhul.“

„ITALSKÝ NÁHUL“

+ v kombinaci se smrtícím samostudiem či případně s kvalitním učitelem 1-2 x týdně, anebo rovnou v Itálii, si troufám říci, že v rychlosti pokroku vaší schopnosti se italsky dorozumět, nenajdete konkurenta.

Studium italštiny: statistika

Pokud bych to vzal statisticky, tak jsem za 2-3 roky zvládnul teoreticky zpracovat několik učebnic pro samouky – včetně učebnic italštiny pro jazykové školy: 1) jednak pro svou vlastní potřebu, 2) pro potřebu studentů. Vznikal originální materiál rekapitulací nedostatků některých učebnic. Každá taková, lehčí nedostatky měla, ale znal-li jste je, věděli jste které to jsou a ty se daly suplovat jinde.

„ITALSKÝ NÁHUL“: chyby

Osobně jsem v italštině pro samouky postrádal, pokud si dobře vzpomínám, 2 zásadní věci italské mluvnice, italského úzusu a to velmi důležitého: Jedním z nich bylo správné a úplné používání (ale také poukázání na slangové používání) italského „Ce“ v postavení „posilovací částice“ / dle italských gramatik (konkrétně italský výkladový slovník Garzanti – špičková výkladová příručka s dlouhou tradicí) definováno jako: „elemento rafforzativo“, v něm nemají italští mluvčí velmi, opravdu velmi často – absolutně jasno.