BELLO – se v postaveni pred podstatnym jmenem ma tvary neurc. clenu a to i v mnoznem cisle. Pokud stoji za podstatnym jmenem, jeho tvary jsou pravidelne (un romanzo bello, romanzi belli, esempio bello, esempi belli). QUELLO – u tohoto zajmena dochazi k elizi a apokope (tvary se shoduji s tvary prid jmena BELLO). Italská zájmena, příslovce, přídavná jména. SANTO – eliduje koncovou samohlasku v zenskem a muzskem rode pred jmenem zacinajicim na samohlasku a pred substantivem muzskeho rodu zacinajicim na souhlasku (s vyjimkou necisteho s a z) vypousti koncovou slabiku: Sant’Ambrogio, Sant’Anna, San Sebastiano (ale!- Santa Teresa, Santo Stefano).

DALŠÍ ITALSKÁ PŘÍSLOVCE A SLOVASA: TO PRVNÍ SPÍŠE V POPISNÉM SOUDNÍM PŘEKLADU SPISU NEBO VOLNÝCH PŘEKLADECH ITALSKÉ OBCHODNÍ KORESPONDENCE

Italská zájmena, příslovce, přídavná jména:

• GRANDE – 2 tavary Grande,
• Grandi; dochazi take k elizi podle pravidel elize.
• LO STESSO – lo stesso, la stessa, gli stessi, le stesse; ve významu tentyz se vaze vzdy se clenem urcitym.
• ALCUNI – QUALCHE.
• Alcuni, alcune – Ci fermeremo alcuni giorni.
• Qualche – Visiteremo qualche pinacoteca. – pouze stoji s podst. jmenem v jednotnem cisle, ma vyznamy (nejaky, nejaci, nekolik).
• VICINO, LONTANO: V italstine se vyrazy „blizko, daleko“ mohou vyjadrit jako prislovce, ktera jsoui nemenna, nebo jako pridavna jmena, ktera se meni podle rodu a cisla podstatneho jmena, ke kteremu se vztahuji: È qui vicino, È lontano, La posta è vicina, La posta è lontana.