Bláznivka s Italem

Share Button

Moravská vesničanka na dovolené v Itálii:

Líbí se mi tyto stránky o italštině a při jejich procházení jsem si vzpomněla na někoho, o kom musím aspoň ve zkratce napsat. Seznámili jsme se fakt čistě náhodou v létě u vody. Všiml si, že jsem tam sama a už na první pohled nepůsobil právě dojmem ostýchavýho zakřiknutýho kluka. Na Čecha nevypadal. Ale líbil se mi, řekla bych dokonce že moc. Dalo by se to popsat tak, že mluvil i tělem, a já mohla ty signály jen bezvládně a žíznivě hltat. Pak z něj vypadlo, že je Ital. Česky uměl jakžtakž, takže to pro mě vypadalo slibně. ( už jen ta představa střídavě verbální a neverbální komunikace s ním mě celkem slušně rajcovala). Já s italštinou na nule, ale co, šikovná ženská si přece vždycky poradí, že jo… A tak mě napadlo jako první: vow! To budou holky čumět! Po chvilce jsem si samozřejmě vzpomněla na u nás pořád přetrvávající domněnku, že to bude naprosto nenapravitelnej a hříšném svůdník, kterej má v záloze dalších 10 takových jako já. Pomyslný váhy ale zapracovaly a rozhodly rychle. Mýho mozku se samozřejmě neptaly. Mimochodem, existuje nějaký ženský synonymum proto to, když chlapy přemýšlej tím, co mají mezi nohama?

Čekala jsem s napětím, co bude dál. Pozve mě do drahý italský restaurace? Koupí mi aspoň dva páry italských bot nebo snad luxusní šperk? Nebo mě dokonce vezme do Itálie na dovolenou? Představa nastávajících dní po jeho boku se jevila jako silně vzrušující.

Schůzku jsme si domluvili hned druhý den. Na co taky čekat.

Přijel pro mě starým Favoritem. Trošku jsem koukala, ale řekla jsem si, že se přede mnou nechce hned první den vytahovat a určitě má v garáži ( jedné z mnoha) nějakej slušnej bourák. Vzal mě do lesa, zaparkoval celkem dost daleko od místa určení, takže jsem se plahočila rozblácenou cestou ve svejch nejlepších sandálcích. Bylo zrovna po vydatným dešti.

Chtěl mi ukázat zříceninu. Jako by nestačila ta, kterou jsme se tam (bohužel ne až na místo) dopravili. Všude komáři, horko k zalknutí, moje sexy šatičky neměl kromě něj, stáda krav monotónně bučících opodál ( a těch komárů) kdo ocenit. Ale co, řekla jsem si, je to Ital, zlomím ho svými půvaby a šarmem kdekoliv. Bruneta sice nejsem, temperament Italek aby u mě pohledal, ale všechno se dá řešit, když se chce. To jsem si neustále opakovala a poslušně šla.

Chtěl, ať vylezem až nahoru. Čekala jsem, že vytáhne z batohu lahev sektu ( pro mě, on řídil, tak pro sebe třeba džus??), sklenice a příjemnou deku a pak se mě konečně zmocní po italsku. Večer předtím jsem se dokonce připravila a biflovala pár italských slovíček, ať pak nejsem za husu. Jenže samým rozrušením jsem si nevzpomněla ani na jedno. Nezmohla jsem se totiž ani na slovo, když vytáhl z batohu svačinu a k tomu nějakou encyklopedii českých zřícenin. Pak mě ale s odzbrojujícím úsměvem vyzval, ať si sednu vedle něj na zem, pokud mě bolí nohy. Zase svitla jiskřička naděje. Chce mě.. poskočila ve mně dušička už asi hodinu zmítaná touhou svádět. Tak jsem si sedla tím nejelegantnějším způsobem, jakýho jsem byla v tu chvíli schopná. Nepokusil se o nic. Alespoň o nic z toho, po čem jsem takovou dobu lačnila. Pohladil mi něžně, spíš kamarádsky ruku a řekl, že nebudeme na nic spěchat a radši se budeme kochat krásou okolní přírody. Byla jsem v šoku. Chtěla jsem mu říct, ty idiote a chtěla jsem to říct italsky, aby to bylo v tu chvíli důrazný, ale nenapadlo mě nic……… Vůbec nic. Domů jsme vyrazili, až když přežvýkal svou svačinu. Nutno dodat, že mi nabídl taky..

Teď už přijde jen ta pointa. Přes mou počáteční nedůvěru v to všechno jsme se vídali dál a já se celkem bláznivě zamilovala a byla jsem ten čas fakt moc šťastná….

------------------------------------------------

Comments

No comments yet.

Leave a comment

(required)

(required)