Italština je bohatá na poměrně náročnou gramatickou stukturu, zatímco výslovnost italštiny je pro Čechy poměrně snadná a Češi mají velice dobrou italskou výslovnost. V italštině dochází ke skloňování (deklinaci) a časování sloves (konjugace) tak, jako v jazyce českém.

Časy jsou pro Čechy problém

Slovní zásoba italštiny jest velice bohatá a tvorba slov jest podobná českému systému v češtině. Slova v italském jazyce se tedy vytváří ze slovního základu (kořene slova) a přípony-infixu, předpony-prefixu, nebo obojího. V italštině jest bezmála 20 slovesných časů a všechny jsou využívány, italština používá slovesné časy mající základ v latině, a kdo se chce naučit italsky, musí se také naučit skloňování a časování slov. Italská lexika vychází taktéž s latinského podkladu, kterýžto jest podobný, nebo téměř identický i pro další románské jazyky a nejenom tyto.