Studium italštiny v ČR

Nejčetnější varianty studia italštiny v Čechách. Instituce, školy, možnosti a jejich popis a hodnocení ve smyslu možnosti získání určitých znalostí z italštiny.

Informace, které chtějí lidé slyšet a které jsou tím co lidi ve vztahu k italštině vytváří. Hodnoty nabitých znalostí a jejich využití v praxi.

České vysoké školství a italština.

Otázka možná vysokého školství samotného pro sebe a tedy otázka „sama pro sebe“, ale nechce se bavit výhradně o něm. Osobní zkušenost s italštinou na VŠ je a je silně subjektivní, dána vlastním postojem a vlastním „životní příběhem“, který danou VŠ ovlivnil a ta ovlivnila jeho – příbeh italštiny a příběh italštiny na těchto stránkách. Obecně lze říci, že studium je dosti nudné, ale obecnost je jev davový a já sám se nadšence davového typu nepovažuji, proto opakuji, že pocit a zážitek byl silně subjektivní a tomu odpovídá i metoda kterou učím (a i VŠ bude taková, co si z ní dotyčné individuum veme) a můj model přístupu ke klientovi – klientce, vždy také velmi osobní a vyvíjející se v čase – tak jak lekce italštiny běží. Lekce jsou mimochodem svižné a nikdy se jedna nepodobá druhé, to je to co dělá nejmenší problém. Největší problém je totiž zopakovat něco stejně dvakrát a tomu nás právě vysoké školství a školství obecně učí – tedy opakovat a být řadovým kopírovačem.

Italština na jazykových školách.

No a jde se dál a jak řekl klasik: babo raď. Soudružka učitelka v jazykové škole má totiž, nebo může mít velmi podobné ambice jako ta na vysoké, ale rád bych se mýlil. Lektor může být bůh, stejně tak jako propadák a já všem přeji, aby našli svého boha co je osmělí a co jim ukáže, že italština není žádný problém. Italština „si“ totiž „parla da sola„, když se chce a když je podporováno. Obecně jazykovky – a hlavně ty v Praze – a dalších velikých městech nabídnou bohatý přehled tabulkových kurzů, kdo na nich učí osobně nevím, ale jazykový kurz jsem jednou na jazykovce zažil – byla to první a poslední hodina strávená v tom prostoru.

Italština a soukromí lektoři.

Kapitola sama pro sebe a víte proč? Já jsem totiž tou kapitolou, takže psát sám o sobě? Věřím, že přímo i nepřímo tak činím na těchto stránkách dostatečně a míra mého zájmu k vám promluví na té nejvyšší úrovni, té která je shodná s mírou zájmu na vaší stráně a velmi brzy se tedy uslyšíme či uvidíme. Lektorů italštiny v ČR osobně moc neznám, ti kteří zde jsou, buď nemají na internetu dobrou reklamu, nebo volí jiné systémy propagace či jsou zmíněnými soudruhy a soudružkami ve výše zmíněných svatostáncích vzdělání. Podnětné reakce lektorů, kteří nyní křičí a chtějí mi něco povědět rád přijmu v diskuzi na této stránce.

Studium italština v Itálii.

Ó, božská Itálie (jak by pravil klasik, totiž zesnulý profesor historie, který neměl sice doktorát z italštiny, ale naučil jsem se toho od něj také dost)! Jak pro koho a jak kde, studium italských reálií je také studiem vlastního svědomí a vlastní duše, charakteru a toho co mi má Itálie říci. Otázku, že je Itálie na smyslové vjemy zemí zajímavou nebudu snad na těchto stránkách žádnou fádní metodou rozvíjet, ale zaujmu kritický postoj a budu od studentů italštiny chtít, aby udělali to samé, aby napsali, co se jim v Itálii nelíbí, nebo to je zklamalo, nebo naopak překvapilo. Čím více expresivní pojetí a vyjádření vlastních dojmů, tím více jsme jisto jistě na hodině italštiny a na hodině italského temperamentu, ten je živý a hýbal dějinami Itálie od samých počátků, kdy lze tyto dějiny zachytit.

Italština životem v Itálii.

Život mě v Itálii naučil. Žil jsem jej podle vlastního určení a moje cesta byla přesně taková jaká měla být. Opět se budu těšit na případné dotazy toho, jaké to v Itálii může být a jaké jsem to tam měl já, nebo si velmi rád poslechnu, co v Itálii potkalo vás, nebo jak Itálii chcete skrze italštinu ještě potkat vy, okusit ji a možná i trošku pochopit a klidně opět jen subjektivně a na základě vašich předpokladů. Možnosti samostudia italštiny. Silný argument, když je silný člověk. Silný člověk totiž může disponovat i silnou vůlí. Opravdu silná vůle je předpokladem pro každé studium, nebo cíl a u studia jazyků a italštiny to platí dvojnásob. Možností jak studovat jako samouk je také nepřeberné množství a situace, náhody či prožitky, které povedou k zažití pocitu s názvem „italština„, těch může být nekonečné množství. Učebnice pro samouky a italské reálie v příkladech.

Vhodné pro samostudium i jako doplňkové materiály při jiné formě studia italštiny.

Učebnice italštiny pro samouky – v celku nudná kniha, pokud student zrovna není precizní technik. Techniku, tu totiž vykládá téměř bezvadně. Osobně doporučuji knihou projít jako při konzumaci italského salátu a pokud se tak opravdu stane, tak z ní salát také zůstane. Ve chvíli, kdy jsou popsané stránky a bílá místa v celé učebnici – i mimo cvičení – je dosti dobře možné říci o studentovi, že studoval dobře. Jistě si také dělal poznámky a popsal desítky sešitů. Italštinu možná v mezičase okusil v Praxi, nebo na Skypu či jiné komunitní celosvětové síti. Nebudu vůbec nudný a zbytek učebnic a jejich popisu si odpustím. Jistě se k nim dostaneme při společné řeči italštinou a naložím vám z nich, že vám z toho bude možná trošku nevolno. Je to totiž i přes předchozí básničku pěkná makačka. Přeju hodně zdaru všem! No a k těm reáliím snad podotknu, že jsou opět zde, stránka je jedna veliká reálie a člověk, který ji tvoří vlastní (sloveso) „vlastní (přídavné jméno)“ autorská práva na know-how toto příběhu zvaného italština.

Tak už víte kde jste? V italštině!

Na těchto stránkách naleznete také zajímavosti ze světa italštiny a Itálie a pevně věřím, že vaše podnětné komentáře vytvoří prostor k tématu, které vás zajímá. Autorem příspěvku je doktor italštiny Gustav Vigato.

------------------------------------------------